*Hračička*

Z temnoty ke mně doléhá známý zvuk.. Elektrická kytara?! Tady?! Aha....Zapoměla jsem si vypnout budík.. Natahuji ruku a vypínám budík na mobilu, který mi každé ráno, sedm dní v týdnu hraje soundtrack Královny prokletých.. Ale dnešek je něčím jiný..není to jen tím, že je první den velkých prázdnin.. Ve vzduchu cítím zvláštní atmosféru.. Přemýšlím, že bych ještě zkusila usnout, ale vím že je to marné.. Za mamkou ani tátou jít také nemohu.. Ze svého výletu se vracejí až zítra pozdě večer.. Musela jsem je opravdu hodně dlouho ukecávat, než souhlasily..
Týden krásného klidu... a depresivní nudy..
Natáhla jsem se pod noční stolek a vytáhla si notebook. Třeba bude někdo na ajsku. A vida.. Můj idol je on-line..
Napsala jsem mu takový ten kec typu "Ahoj, jak je?" a šla jsem na net.
O pár chvilek později mi odepsal:
Sim0n001: Nic moc..hrozná nuda..:P
Zasmála jsme se hnedka mu odepsala že u mě je to o samé.. pak se to stalo..
Sim0n001: neces se sejit?
Chvilku jsem civěla do monitoru.. no jasně že se CHCI sejít!! Odepsala jsem mu a vyskočila z postele. Vzala jsem si jedno z mých nejlepších oblečení a vydala se na smluvené místo..
Dnes je ošklivo.. Obloha je černá, vzduch těžký a nasycený vůní letní bouřky. Simon tu ještě nebyl. přela jsem se o zeď samoobsluhy a čekala. Někde blízko děsivě zahřmělo a oblohu rozetnul blesk..
Zapřemýšlela jsem, jestli bych neměla jít domů..ale na to jsem se na něj až moc těšila. Trhla jsem s sebou..jakoby se u popelnic něco pohnulo.. Ale..to asi nic nebude.. Zadívala jsem se směrem, odkud by měl přijít.. Tentokrát jsem si jistá, že se tam něco pohnulo!! Přesunula jsem se teda před vchod do samoobsluhy..nebudu riskovat že mě tam přepadne bezdomovec.
Už má pět minut zpoždění..a já mám stále nochvějný pocit, že mě někdo sleduje, a občas zahlédnu známku pohybu..
Oblohu rozťal další blesk a uhodilo. Bouřka byla tu. Začaly padat první kapky deště, ale hned se to spustilo na plno. Jako kdyby někdo vylil bezedný kbelík vody na model městečka. začalo příšerně foukat. A zase!! ten pohyb!! Tak..a teď toho mám právě dost..nehodlám být o prázdninách nemocná, nehodlám se nechat přepadnout od nějakýho bezdomovce. Jdu domů a Simonovi napíšu proč jsem tu nebyla.
Cestou domů mě stále pronásledoval pocit že mě někdo sleduje. Neustále jsem se otáčela, a vždy jsem zachytila periferním viděním známku pohybu. Začínala jsem být pořádně vyděšená. zahnula jsem za roh ulice a tam! Stál tam Simonův kamarád Jeremy.
"Ahoj princezno".. Pozdravil mě vlezle.. Zamručela jsem něco jako "ahoj" a chtěla ho obejít, ale zastoupil mi cestu.. Přitiskl se na mě celým tělem a hnal mě ke zdi. Celou dobu mě sledoval chtivým a chladným pohledem. Teď jsem se už fakt bála! Nevěděla jsem si rady, tak jsem mu uštědřila pěknou facku a zdrhla jsem.
Za dalším rohem ulice, jsem nepotkala žádného Simonova kamaráda tak jsem si oddychla.. Ale ne na dlouho. Za popelnicemi se začal zvedat jakýsi stín.. Ne..byla jsme až moc vyděšená na to, abych zjistila o co jde, tak jsem se zase dala na útěk..byla jsem absolutně vyděšená, promoklá od deště a absolutně vyčerpaná.
Když jsem doběhla domů rychle jsem za sebou zabouchla vchodové dveře..naskytl se mi nadmíru divný pohled.. Simon! Chechtal se u popelnic s Jeremim..Pochopila jsem.
Naprosto naštvaná jsem vyběhla schody do našeho bytu a zapla notebook. Simon byl samozřejmě off-line, ale za nějakou dobu se připojil a jakoby nic mi napsal, proč jsem tam nebyla.. o už na mě bylo příliš a pořádně jsem ho sprdla, jak je trapnej atd..
Mimoděk jsem se podívala z okna a tam byl zase ten kdosi v černym.. Už jsem si vážně říkala jak je Simon trapnej, tak jsem na toho někoho ukázala prostředníček a zatáhla záclony.. Počkat.. Ale vždyť já jsem viděla Simona, a Jeremiho... Nikdo další s nimi nebyl.. S podezřením jsem se podívala skrz žaluzie.. Ten někdo tam pořád byl!! Přeběhl mi mráz po zádech a zase jsem se schovala.. Ale po pár vteřinách mi to nedalo a podívala jsem se znovu.. Nic.. Nikde nic..